Skupinová fotografie Havrantů

KESYJiž od pradávných dob lidstvo cítilo potřeby, které převyšovaly hmotnou schránku fyzické existence.

CHALIOd probuzení do spánku se pachtíme v blátě civilizačního systému a čím dál častěji utíkáme z reality do představ –

IVÍdo představ o lepším světě.

VŠICHNIA proto my – vytváříme něco, co ještě nikdy nikdo neviděl…

KEBARozhlasové hry,

KESYpohádky pro děti namluvený,

IVÍale i komiksy

CHALIa nějakou tu hudbu.

KEBATak klikni, koukni, poslechni!

Filip Kesely

Filip Kesely

Zvídavý hoch s potřebou se pořád něco učit a také si všechno vyzkoušet, takže si toho vyzkoušel, ale nezbyl čas se nic naučit pořádně. V tvůrčí sféře si tak přičichl ke kolektivní tvorbě nejprve v neznámém rapovém duu, přes založení několika neznámých rockových kapel a odehrání několika nezapomenutelných koncertů, kdy v mezičase působil jako neznámý DJ v jihočeské klubové scéně, se dostal ke hraní v univerzitním divadle, které nemá – kromě studentů – nic společného s univerzitou, což mu otevřelo dveře k několika záskokům na poloprofesionální úrovni, ale tam jeho herecká kariéra skončila. V soukromé sféře občas působí jako neznámý fotograf, který za život stihl i nakreslit pár čmáranic, které ale raději skoro nikdy nikomu neukázal. Při hledání způsobu obživy šel cestou z technické školy na školu pedagogickou, aby po pár letech zjistil, že logika a číselně popsatelné jevy jsou mu bližší, a ze školy se i přes své bohaté dosavadní muzikální zkušenosti nechává vyrazit kvůli hře na klavír. Dnes se živí lámáním si hlavy ve světle monitoru počítače a našel tak v chladné a přesné logice softwarové konstrukce konečně svůj klid. Jak vidíte, je to tak trochu loser, nicméně si to nepřipouští a všechno co dělá, dělá se zájmem a nadšením. Nejvíce pak psaní tohoto medailonku, na kterém usilovně pracoval asi měsíc...

Ivana Vondrušková

Ivana Vondrušková

Pochází z pohraničí Jeseníků – z Jeseníku, o němž se mnozí domnívají, že leží v Polsku (a jsou zhruba 30 km od pravdy). Tam vystudovala gymnázium a pak nějaký čas pobývala v Praze se svým kontrabasem (i když je původem trombonistka), aby si zde splnila druhou maturitu na konzervatoři a aby zjistila, že v hlavním městě je na ni až příliš turistů a tramvají. A tak odešla – i s kontrabasem a Karlem (králík) – za klidem na jih, kde pracuje v krajské kultuře a studuje (taky kulturu) a moc času na klid stejně nemá, což tolik nevadí, protože jakmile se nudí, je děsně protivná. Své severské kořeny ale v žádném případě nezapře, byť by se nebraly v potaz její světlé rysy; svou výškou i velikostí nohy totiž předčí průměrného českého muže.

Jan Chaloupka

Jan Chaloupka

Kdysi rýmoval v rytmu hudby… Coby zlobivý synek nenaplnil přání rodičů a místo pilného studia a slušného chování věnoval se raději prkýnkům s kolečky, sledování filmů a divadelním záležitostem. Vítr ho jednou zavál k Víťovi Kebrlemu, u kterého škemral tak dlouho, až se Keba smiloval a otevřel mu brány svého souboru, v tom čase v divadle SUD. Poté se Chali na čas ztratil. Věnoval se rodině a jiným věcem. Až ho opět ten samý vítr znova zavál k Víťovi, kterého žádal, aby vzal tužku a napsal něco, co by mu vrátilo radost divadelního života. A zde začíná láska k ptactvu černého peří – ať žije HAVRAN!

Vít Kebrle

Vít Kebrle

Před dávným časem v této galaxii objevila se síla, která jej přitahovala k tvůrčí činnosti. Zprvu básně, poté písně, klávesy, neznámé rapové duo, kytara, kytary, pár založení kapel, občasné hraní autorských písní a tak podobně. Jedna z nejzajímavějších a nejpřínosnějších křižovatek na jeho cestě bylo divadlo. Jako herec si užíval představení na krásných i tajemných místech naší vlasti, ale stále tomu ještě něco chybělo. Napsal tedy pár scénářů, nabral si k sobě pár šikovných přátel a společně se pustili do inscenování vlastních her. Toto životní období nám natolik chybělo, že celé ty roky nikdy nepřestalo být důležitým tématem. Věděli jsme, že už nemáme tolik času a prostoru, abychom se často scházeli v hojném počtu a měsíce zkoušeli představení. Chtěli jsme být tvůrčí. Chtěli jsme, aby se lidé bavili. Chtěli jsme dál zkoušet nové a zajímavé věci. Ale jak to vše skloubit? Rozhlasové hry! Tím začneme… A proto si znovu pozval své šikovné přátele a založil tvůrčí skupinu Havran. Více o něm samotném, ale stručně: Zubní technik s nedokončenou bohemistikou. Část života strávil v represivní složce, část ve skladu a zbytek částí v krajské kultuře. Odkojen divadlem SUD (velké díky i Věře Hlaváčkové za rady a zkušenosti). Scénáře, režie, dramaturgie, nahrávání, editace, psaní, hudba a nějaký ten komiks. Dělá zatraceně dobrý míchaný vajíčka a hrozně dlouho vaří jednoduchý jídla. Má doma kočku, dvě. Ps: Když někde uvidíte JN, tak by to mohl být také on.

Kontakty